Celý den jsem se nezastavila, celý den je upracovaný, ale svíčku jsem zapálila hned ráno...vzpomínám na všechny, kteří mě tu chybí, kteří jsou tu se mnou už jen v mém srdci...vzpomínám nejenom dnes, vzpomínám každičký den, každičký den jsou chvíle, kdy je proč si vzpomenout...
S dědou jsme vždycky chodili na hřbitov, celý můj život. Dnes, už po čtvté jsem tam byla bez něj...dědo, moc mi chybíš! Už tu není nikdo, kdo by všechno zpravil, kdo by maloval, kdo by ochotně udělal cokoli, abychom byli šťastní...
Babi, Ty jsi hřbitovy vždycky nesnášela, neměla jsi ráda to oprašování a předhánění se v hezčí výzdobě...ale neboj, toto jsem zdědila...stejně jako celou spoustu věcí...chybí mi povídat si s Tebou...chybíš mi Ty...
Evi, nemine den, kdy bych na Tebe nemyslela...na Emu, jak Ti roste, na Jirku, jak je skvělý otec, na to, že tomu stále nemůžu uvěřit...
Konec nostalgie...v jakém to magickém období se právě nacházíme?
U nás jsou to DUŠIČKY, v Americe Halloween, v keltské kultuře
Samhain - keltský Nový rok. Samhain je vlastně předěl (a to i astronomicky) mezi rovnodennostmi, opak Beltainu, přechod mezi létem a zimou. Keltové věřili, že toto období je časem, kdy mrtví navštěvují svět živých a živí mohou navštívit svět mrtvých. Keltové u večeře prostírali i pro zesnulé příbuzné, u
kterých se čekalo, že přijdou rodinu navštívit. Vystavovali za okny
zapálenou svíčku, často ve vyřezané řepě, která měla bloudícím duším
mrtvých posvítit na jejich cestu. Lidé se také převlékali do starých
cárů a malovali si obličeje, aby se uchránili před zlými duchy. No, poté, co se osadníci i tento zvyk přivezli do Nového Světa, vyměnili špatně vydlabatelné řepy za plané dýně. Ty se poté rozšířili i do Evropy...jojo, pokrok i v lucerničkách pro mrtvé...:-)
Samhain se slaví i v novopohanských náboženstvích... (zcela jistě znáte wikanství) Podle Wicca se v noci z 31.10.na 1.11. Bůh stává Pánem smrti, usedá na trůn v
podsvětí jako vládce mrtvých. Po jeho boku sedí Bohyně, se kterou se
podle některých tradic spojí a počne syna (nového Boha). Zatímco Bohyně a
mladý Bůh se o Imbolcu (u nás na Hromnice)
vracejí na tento svět, starý Bůh zůstává v podsvětní říši, pomalu
ztrácí svou sílu a postupně ho pohlcuje jeho vlastní tma a nevědomí.
Ovšem etnologicky jde nejenom o keltský svátek...dodnes velice známá Den mrtvých v Mexiku vychází z hodně podobné podstaty a vychází z od starých Mayů. První a druhý listopad je pro Mexičany časem, kdy se Duše zemřelých vrací domů a pobývají se svými příbuznými. V Mexiku tento svátek není takový, jak jsme my Evropané zvyklí, tam jde o oslavu zemřelých, o radost z toho, že se všichni potkají. Celé Mexiko je zaplaveno speciálními Chleby mrtvých, vesele malované lebky z cukru a rakve jsou v těchto dnech nepřehlédnutelné. Všudypřítomná je i Catrina - jakýsi dnešní maskot Dne mrtvých, kterou namaloval koncem XIX. století mexický malíř a karikaturista José Guadalupe.
Prostě a jednoduše... před zimou, časem bez slunce je potřeba upevnit úctu k předkům, poděkovat jim, upevnit dobré vztahy a požádat o brzký návrat slunce...
Příjemné rituály všem, ať jsou jakékoli...
 |
| kostel sv. Jakuba dohlíží na celé listopadové Ivančice |
totiž opravdu radost a naději nadělíš...
