Křeček

Včera jsem byla tak unavená, že jsem zapomněla na křečka...no jo, máme křečka. Po návštěvě jedné kamarádky, jejíž synové mají nově křečka superzdrhajícíhodžungaráka si Tomík vybručel taky křečka...klec jsme pořídili z aukra, křečka si zaplatil sám ze svých úspor a ostatek platila maminka...

Ovšem nejdřív sepsali s tatínkem smlouvu o používání" našeho nového člena domácnosti...

Ukázalo se hned záhy, že koupě křečka je zcela pozitivní krok pro náš rodinný život...kocour Kubíček má reality show (někdy je opravdu naštvaný, když ptáci lítají na krmítko za oknem a myš je v kleci a on nemůže ani na jednoho...), Tomášek má myšku a náš "línýkřečeksyrskýřečenýmedvídek" se rozhodl, že i nám, dospělákům bude život maličko zpestřovat svými neobvyklými kousky...
Poprvé nás dostal, když po týdnu, co patřil do naší rodiny, umřel...nesli jsme ho po chodbě u našich a pes Maxík ho nutně musel očuchat a to s vehemencí jemu vlastní...křeček měl otevřený oči a zcepeněl...prostě dostal infakt. Zůstal tedy v Ivančicích a co s mrtvolou...šup ji i se zavřenou klecí na dvůr...v noci ještě poměrně mrzlo a ráno tak křeček nebyl...jak mu byla zima, tak přestal hrát (opravdu bych mu dala Oskara), zalezl do domečku, vchod zadělal kapesníčkama a prostě spal...No, taky se mu díky mé zapomnětlivosti podařilo v noci opustit klec...zalezl za gauč a chudák Kubíček měl noční...hlídal (dva dny pak prospal). Ráno jsem vystrašeného křečka chytla a vypadal, že je fakt rád, že to hrozné dobrodružství je za ním...
A ještě malinko z mých rukodělek...dlouho jsem si promýšlela, jak to udělat s mými naušnicemi, spoustu z nich jsem totiž přestala nosit, jak se postupně dostávaly do spodních pater mých dvou krabiček...
No co tomu říkáte? Ještě to není 100%, chybí krajka, ale i tak si myslím, že se mi to povedlo :-)